Společně s regionem...

Karlovarský kraj má o 50 tisíc obyvatel víc. Tato pozitivní zprávy vyplynula z předběžných výsledků loňského sčítání lidu, domů a bytů.  Ale to je asi poslední pozitivní informace. Podrobnější pohled na čísla je totiž veskrze depresivní.

Proč depresivní? Protože za přírůstkem obyvatel regionu není pozitivní populační vývoj, ale příliv cizinců. Tedy, nic proti cizincům, ale přeci jen růst počtu narozených dětí by člověka potěšil o něco víc.

Asi nejjednodušší vysvětlení by znělo, že jde o typický projev společenských změn v posledních dvou desetiletích. Ale já bych to viděl trochu jinak. Společenské změny v tom jistě hrají svou roli. Ale podstata je úplně jinde. V totální destrukci propopulační politiky státu  v posledních letech.

Že to jsou jen klasické socanské kecy o podpoře rodin a dětí? Ale kdeže. To je holý fakt, a lze ho poměrně pregnantně doložit čísly. Jeden takový konkrétní propočet jsem si vybavil právě při dnešním čtení předběžných výsledků sčítání lidu.  Vyšel před několika lety v časopise Demografie, který vydává Český statistický úřad, napsal ho Otakar Hampl a František Bartoš, a shrnuje výsledky rozsáhlé studie na uvedené téma.

Oba autoři se v duchu dnešních trendů zamysleli nad rodinou z pohledu samostatné ekonomické jednotky. A celkem snadno došli k tomu, že pokud jde o podporu rodin s dětmi, tehdejší Topolánkova vláda jen mlžila, protože ve skutečnosti stát jednoznačně podporoval firmy, zatímco u rodin činil pouze symbolická opatření, aby se neřeklo. A současná Nečasova vláda ostatně činí přesně to samé.

Autoři poukázali především na fakt, že každé firmě stát umožní odpočítávat z daňového základu náklady na pořízení hmotného i nehmotného majetku. Oproti tomu rodině, která investuje do vytváření nových kvalifikovaných pracovních sil, a tím pádem do výchovy budoucích daňových poplatníků, zdaňuje vše v plné výši. Jako kompenzaci jim sice poskytuje takzvanou daňovou slevu na dítě, která je ovšem částkou marginální už jen v porovnáním s tím, jak si podnikatel třeba odepisuje auto.

Průměrná domácnost se třemi dětmi tedy investuje ročně do rozvoje lidského kapitálu (myšleno dětí) asi 314 tisíc korun. Nevýhodnost této investice, proti investování stejné částky do rozvoje kapitálu vlastní firmy, přitom činí, podle výpočtu autorů článku, asi 120 tisíc ročně.

U domácností s nižším počtem členů se pak tento rozdíl ještě zvětšuje. A opět to lze doložit strohými daty ČSÚ. Relativní příjem člena domácnosti u bezdětných činí 100 procent. U rodiny s jedním dítětem to ale ve skutečnosti je už jen 58,1 procenta, což je jen nepatrně méně, než kolik vychází důchodcům. U tří dětí, pak toto číslo klesne na šílených 35,1 procenta. Přičemž stát se na na výchově dítěte podílí nikoliv 12,6 procenty jak se obecně uvádí, ale při započtení všech nákladů tento podíl ve skutečnosti klesne na polovinu. Přitom náklady na výchovu jednoho dítěte do doby jeho plnoletosti cca 2,8 milionu korun.

Hampl s Bartošem tak na závěr svého materiálu už před těmi zhruba čtyřmi nebo pěti lety poměrně smutně konstatovali, že skryté náklady blahobytu současného sociálního státu nesou paradoxně na svých bedrech především rodiny s dětmi.

Důsledkem je, že vícečetná rodina se automaticky musí sociálně propadat na pomyslné sociální dno. Což je důvodem proč má stále méně rodin více než jedno dítě. republikový poměr tak činí zhruba 1,5 dítěte na matku, což je na hranici udržitelnosti obnovy populace.

Jak klesá počet narozených dětí, dostává se společnost do masivního deficitu lidského kapitálu. Kolabuje tak důchodový systém, který je postaven na průběžnosti, a to se následně projevuje zvyšování zatížení daňových poplatníků ze strany státu, což má za důsledek menší ochotu zakládat rodiny. A je z toho začarovaný kruh.

Co dodat? Nic rozumnějšího mě nenapadá, než si půjčit výrok Ivo Patty, který působí v Centru pro sociální a ekonomické strategie Univerzity Karlovy. Ve svém textu Bezdětnost se mnohonásobně vyplácí, napsal jednu smutnou pravdu: Tento stát vede válku proti dítěti. A jestli s tím něco rychle neuděláme, budou výsledky příštího sčítání lidu ještě horší.