Společně s regionem...

Lidé se většinou bojí neznámých věcí. A když se jim řekne, že kvůli nim o něco přijdou, bojí se ještě víc. Obzvlášť pokud to, o co by přišli, je něčím tak imaginárním, špatně uchopitelným a přitom snadno manipulovatelný, jako je svoboda.

Přesně toho využívá současná Nečasova vláda, když se pokouší přesunout na veřejnost rozhodnutí zda se má Česká republika připojit k takzvané fiskální unii nebo ne. Už dopředu totiž ví, že většina lidí by takový krok odmítla. Ne proto, že by měla principiálně něco proti, ale jednoduše z obyčejného strachu.

Paradoxně by pro nás fiskální unie mohla být spíš záchranným kruhem. Státní rozpočty České republiky se totiž dlouhodobě potýkají s neschopností našich politiků hospodařit s veřejnými financemi. Naposledy bylo veřejné hospodaření v plusu v roce 1995, a od té doby vykazuje už jen mínus. Smutným rekordmanem pak bylo to, co zbylo po poslední Topolánkově vládě, která své působení zakončila sekyrou úctyhodných 192 miliard korun.

O mnoho lepší není ani současný premiér Nečas, který se svým týmem nemá k podobným rekordům daleko, ačkoliv ústně šetří o sto šest. Deficit 2010 přes 156 miliard, deficit 2011 minimálně 143, pokud tedy ještě něco někde nevypluje na povrch.

Za tyto dluhy může obvykle neuvěřitelná rozhazovačnost a neefektivita jednotlivých složek státní zprávy. Máme nejdražší dálnice v Evropě po kterých se nedá pořádně jezdit, protože se stále opravují, máme vojenská letadla která nemohou létat, obrněné transportéry které jsou stejné jako ty co mají sousedi, jen ty naše stojí 2x tolik, a podobně. A to nemluvím ani o parlamentním porcování medvědů, kde se posílají miliony na nesmyslné projekty typu Aquapark Bublava.

Pokud bychom ale vstoupili do takzvané fiskální unie, byl by podobným čachrům, aspoň částečně, konec. Proč? Protože i když by o českém rozpočtu a jeho struktuře nadále rozhodovali čeští politici, konečné schválení by záleželo na Bruselu. A je více než zřejmé, že v té současné podobě by unijními úřady prošly české rozpočty jen stěží. A to i přesto, že je sestavuje ten nejlepší ministr financí na světě.

Většina lidí má z neznámých věcí strach. A když jim navíc někdo řekne, že by takový krok ohrozil naši suverenitu, je pravděpodobné, že dostanou strach ještě větší. Přesně na to sází Nečas když hraje o referendum k fiskální unii.

Ve skutečnosti bychom se ale měli bát pravého opaku. Tedy toho, že o českém státním rozpočtu bude nadále rozhodovat právě tato vláda, a bude se zbaběle schovávat za nesouhlas občanů v referendu. Už dnes totiž splácíme její dluhy formou vyššího DPH, vyšší spotřební daně, zvýšené daně z nemovitosti a dalších více či méně skrytých plateb. A budeme to opět my, kdo zaplatí i dluhy budoucí :-(