Společně s regionem...

Připustíme li alternativu, že i politici se mohou dostat do nebe, pravděpodobně v něm teď bude i Václav Havel. Sedí na nějakém tom oblaku, kýve nohama, a s úsměvem pod knírkem pozoruje to podivné hemžení tady dole.

Běhající postavy ověšené nákupními taškami, které se odkládají jen kvůli zapálení svíček, uštvané obličeje nad štosem ročních uzávěrek i inventur, a mezi tím vším stohy novinových stránek a kondolenčních listin, na které se vrší často cancy od lidí, kteří by ještě před několika dny na jeho adresu řekli jen velmi málo dobrého.

Připustíme li však skutečně alternativu, že existuje nebe do kterého mohou i politici, někde na vyhlídce poblíž vstupní brány sedí Václav Havel, a pobaveně se usmívá. Byl totiž vždy nad věcí, a nelze předpokládat, že by se na tom zrovna dnes mělo něco změnit. Takže se asi dívá dolů, zapíjí kousky sýra vínem, probírá se tím absurdním divadlem, a možná už spřádá plány na další hru o té naší podivné hysterii.

A to je přesně ten Havel, který bude chybět mně. Někdo ať si klidně nechá svého Havla státníka, prezidenta, politika, nebo spisovatele. Já si nechám toho, co si uměl dělat srandu nejenom z nás, ale i sám ze sebe.

Foto k článku: © European Parliament/Pietro Naj-Oleari