Společně s regionem...

Za poslední rok se hnuly ledy a po úspěchu prvních měst s vyhláškami na omezení výherních hracích automatů a videoterminálů u Ústavního soudu snad svítá na lepší časy.... Města nyní mohou, i když ne zatím úplně, zakázat na některém území provozování heren. Někde to vzaly z gruntu, jinde spíše opatrně. Není divu, herny přinášejí do městských pokladen miliony korun, i když jen ze starých výherních automatů, takzvaných jednorukých banditů.

Nechci radit žádné radnici, starostové a radní mají určitě přehled, co se v jejich městě děje a jestli jsou nějaké zákazy třeba, ale nemohu se ubránit zamyšlení nad tím, čí jsou vlastně miliony, které se v hernách utápí?

Výherní hrací automaty jsou nastaveny tak, že mají návratnost okolo 80 procent. To znamená, že z tisícikoruny, kterou do nich hodíte, dostanete zpět i v nejlepším případě jen 800 korun. Pokud vyhrajete víc, než vhodíte, jsou to peníze jiného zoufalce (s prominutím). Podle odhadů může jednoruký bandita měsíčně při osmihodinovém provozu vydělat tak 35 až 70 tisíc.  To jsou peníze, o které někdo přišel. A většinou jde o lidi, kteří si buď neumí uvědomit, že prostě nemohou vyhrát (nejde o mariáš, kde rozhoduje mozek a zkušenosti) nebo o lidi, kteří jsou v tak zoufalé situaci, že to prostě zkusí v naději, že oni vyberou peníze těch před ním. Ti i ti nakonec tratí.

Ale hlavně tratí i ti, kteří nehrají. Často se gamblery stanou lidé, kteří dříve chodili do práce a měli rodiny. Po automatech jsou jen obětí exekutorů, rodiny skončí na sociálních dávkách, gambler v lepším případě na psychiatrii. Sociální dávky vyplácení hráčům skončí během jednoho večera ve štěrbinách automatů. A z čeho žijí ti lidé po zbytek měsíce. Někde vzít na jídlo musí, doslova!

Ačkoli v mnoha ohledech nejsem přítel všemožných vyhlášek a omezení, u automatů nenacházím žádný pozitivní prvek.  A to už vůbec nemluvím o neuvěřitelném lobby, které v Česku prosadilo, aby ministerstvo financí bez ohledu na stanoviska radnic povolovalo ve velkém videoterminály, z nichž jdou peníze nejchudších jen státu, ale péče o lidi a řešení problémů s tím spojených zůstává na státu.