Společně s regionem...

Jedním z takových bilančních setkání byl i 16. adventní večer občanského sdružení Chráněné bydlení Sokolov v klášterním kostele sv. Antonína Paduánského. Sdružení jím každoročně děkuje všem, kteří mu během roku zachovali přízeň i podporu.

Nemohu se ale zbavit dojmu, že děkovat bychom měli spíš my. Po většinu roku jsou pro nás tito lidé obvykle neviditelní. Starají se o handicapované, nemocné či přestárlé, o ztracená nebo postižená domácí i divoká zvířata, bojují s nikdy nekončícím nedostatkem peněz, a často i s nedostatkem obyčejného pochopení.

Nemá smysl teď vyjmenovávat konkrétní organizace. Jsou jich desítky a každý by určitě nějakou ve svém okolí našel. Kotec, Kocábka, Joker, Český západ, Život dětem... Je to moc? Nebo naopak málo? Na to si asi musí každý odpovědět sám.

Nicméně ruku na srce, kolik toho kdo z nás pro tyto lidi v posledních týdnech udělal? Nechci sahat nikomu do svědomí, ale i já musím přiznat, že asi mnohem méně, než bychom udělat mohli. Myslet bychom na ně přitom měli v průběhu celého roku, a ne jen nyní, během adventu.